expozice Venkov v Letohrádku Kinských v Praze

Inspirace Poprvé jsem se setkal s expozicí venkovského života na školním výletě v Rožnově pod Radhoštěm. Bylo to v předvánočním čase, kdy většina domů ve skanzenu ožívá svým původním životem. Pamatuji si na dvě usměvavé staré paní, které vařili na kamnech tradiční polévku a zvaly návštěvníky k ochutnávce. Jako mladí studenti jsme si celí promrzlí sedli na lavice okolo masivního stolu, od kamen šlo příjemné teplo a na stole pomalu chládla horká polévka. Na skok jsme se stali součástí původního života usedlosti. Od té doby je pro mě většina ostatních expozic venkova jen aranžovaný obrázek za ochranným provazem. Vím, že expozice v muzeu nemůže konkurovat oživlé minulosti v autentickém prostředí roubenky ve skanzenu. Ale může mít jiné přednosti na, které ve skanzenu není dostatek místa, nebo vhodné prostředí. V našem návrhu se právě takové přednosti snažíme nalézt a prezentovat.

Stavení Hlavním bodem expozice musí být trojdílný půdorys tradičního venkovského domu. Pokud bychom neprezentovali tohle trojdílné dělení domu na středovou vstupní část a dvě protilehlé části světnici a hospodářské zázemí, nikdy se nám nepodaří plně představit tradiční souvislosti a vazby. Pokud bychom ukázali jen jednotlivé oddělené místnosti, nikdy by se nám nepodařilo dostatečně představit původní návaznosti prostor a jejich vzájemný vztah.

Ideálně bychom si představovali sestavení historického stavení přímo na výstavě. Bohužel z finančního a časového hlediska je tohle řešení vyloučené. Proto jsme se rozhodli vytvořit výstavní model drobného venkovského stavení v měřítku 1:1. Materiálově jsme dali přednost lazurované lehké dřevěné konstrukci před běžnější sádrokartonovou kulisou. Chceme použít materiál v souladu s vystaveným prostředím, kdy středočeské domy bývali i omítnuté roubenky. Běžněji používaný sádrokarton pro výstavbu podobných expozic nám přijde pouze jako vizuální nápodoba zdiva, bez pocitové vazby na původní materiál, na rozdíl od libovolné dřevěné konstrukce. Konstrukce modelu je zcela současná, dřevěná desková hráň. Funkcí modelu je vytvořit prostory venkovského stavení a zároveň lehkou průhlednou konstrukcí umožnit vizuální kontakt mezi jednotlivými částmi venkovského života. Abychom ve světnici tušili, kde se nachází ustájení dobytka, kde je suchý záchod, kde se skladuje obilí a podobně.

V modelu vytváříme vstup na místě, kde vždy býval, stejně jako okna do světnice a výlez na střechu ve vstupní části. Jediný přidaný otvor v domě je vynechaná část střechy, která umožňuje nahlédnout na půdní skladiště potravin.

Hospodářský dvůr Okolí modelu domu je pojednáno jako venkovský dvůr a část návsi. Na rozdíl od skanzenu, zde můžeme vystavit předměty, které bývali mimo chalupu dočasně, při vykonávání práce v přirozeném pracovním uskupení. Na dvoře tak máme místo pro chov drobného zvířectva včetně zpracování kůží. V dalším koutě s tématem práce s obilím je vzorek klasů na poli, požaté obilí s cepem, kosy a fukary. Další část je věnována práci se dřevem. Na jednom místě máme poskládané špalky, zařízení na výrobu šindelů, na zemi několik právě vyrobených šindelů a na střeše pár dalších šindelů v jejich výsledné pozici. Na cestě do mlýna stojí trakař s pytlem obilí a nedaleko žebřiňák veze z polí několik pytlů brambor.