Kostel sv. Františka a sv. Kláry v Plzni

Slavit eucharistii znamená účastnit se veřejné oslavy Boha zahrnující nebe a zemi, která je otevřena křížem a zmrtvýchvstáním. Křesťanská liturgie není nikdy akcí určité skupiny, určitého okruhu nebo určité místní církve. Kristus chce lidi sjednotit a založit jednu církev, jedno boží shromáždění všech lidí. Joseph Ratzinger, Duch liturgie s. 42

Navrhujeme kostel, který neslouží pouze věřícím, ale nabízí pod svou ochrannou otevřený prostor i pro ty, kteří prozatím pouze procházejí kolem. Vlídný dvůr před kostelem vybízí k zastavení a k nahlédnutí do života věřící komunity. Kostel tak otevírá náruč pro každého člověka a vychází mu vstříc stejně, jako plzeňští františkáni vyšli vstříc lidem svým přesídlením z historického centra na zalidněné sídliště. 

Přemýšleli jsme, jak sv. Františka a sv. Kláru vystihnout. Je zřejmé, že jejich oslava Boha je řečí světla. Svatý František ve své modlitbě "Píseň bratra Slunce" vyzdvihuje Slunce, jeho krásný jas považuje za nejvyšší obraz Boha. Svatá Klára, její jméno znamená "Jasná". Papež Alexandr IV. při jejím svatořečení o ní napsal: "Jaká síla jejího světla a jak silná záře tohoto jasu! Toto světlo totiž zůstávalo uzavřené v klášterním skrytu a vyzařovalo ven třpytivé paprsky." Lux secretis inclusa claustralibus

Vytváříme jasný prostor, který je vymezen obvodovou stěnou, která působí jako světelná schránka. Kontinuální rastr úzkých oken připomínající zářivé paprsky odhmotňují obvodové stěny. Satinované zasklení oken pouští dovnitř tlumené bílé světlo. Nejvýraznější světlo nad oltářem jako " roztržená chrámová opona" zdůrazňuje význam slavení tajemství eucharistie. K tomuto světlu směřuje naopak hmotný sloup s křížem vyjadřující pevnost víry. Kříž má formu reliéfu ve stěně. Ztvárnění kříže by mělo připomenout rány Kristovy a tím i stigmata sv.Františka.