výstava "Lovci lebek" v Náprstkově muzeu v Praze

Výstava (4.11.2016-8.10.2017)

"Dole pod zemí je veliký, placatý kámen. Pod tím kamenem jsou jiní lidé a když se tihle lidé někdy dívají nahoru, tak vidí naši zemi, naši půdu, která zespodu vypadá jako nebe. Jako když my se díváme nahoru do nebe, kde je třetí patro. V něm taky bydlí lidské bytosti. Jsou tam velké řeky, takže když jsou potopy velkých řek nahoře v nebi, tady prší. Jenom pár lidí dovede letět nahoru navštívit tam ty lidi. Můj děda letěl nahoru do vrchního patra kouřem. Přinesl odtamtud banány a zeleninu.... "

Při čtení tohoto textu nás může napadnout, že Haruki Murakami napsal další magicko-realistický román, ovšem je to výňatek z rozhovoru s jedním domorodým obyvatelem Nové Guinee na konci 20. století. Pro Evropana s křesťanskými kořeny je setkání se zvyklostmi těchto přírodních lidí překvapivé a někdy až bolestně těžké. Zvláště když se dovídáme, s jakou lehkostí zabíjí jedno z novorozených dvojčat, nebo zabijí náhodného člověka z vedlejší vesnice kvůli krádeži třeba manželky, a potom ho sní. Je až s podivem, jak dlouho dokázali žít tyto kmeny přírodních lidí v izolaci od okolního vývoje lidstva naší planety. Možným vysvětlením je právě místo, kde žijí. Ostrov, s hornatým terénem a těžko proniknutelným pralesem.

Prostorotvorným prvkem expozice je architektonické vyjádření právě oné nebezpečné džungle jako houština bambusových stvolů, která se line výstavními prostory. Houština obklopuje mýtiny, ve kterých je představeno vystavované téma. Atypické vitríny i sokly textových panelů jsou zasazeny do prostoru expozice jako kameny hornaté Vysočiny Nové Guinee.