Výstava Komu asi patřila v Museu hudby v Praze

Argentinský spisovatel Jorge Luis Borges ve své povídce Kniha z písku vypráví podivný příběh bibliofila, kterému se podaří koupit knihu s nekonečným počtem stránek. Jednotlivé strany jsou nepravidelně číslovány, po čísle 40 514 následuje číslo 999 a po něm osmimístné číslo. Nedaří se mu najít první ani poslední stranu. Opře levou ruku o titulní list a palcem, téměř přilepeným k ukazováčku, listuje v knize. Ale mezi titulní list a ruku se vždy připlete několik listů, jako by z knihy vyrůstaly. Časem zjistí, že může neustále objevovat nové a nové strany s texty a ilustracemi, ale pokud je opustí, tak už se mu nikdy nepodaří je znova najít. Pozdě večer knihu pečlivě ukryje a jde si lehnout. Ale neusne, ve tři nebo ve čtyři ráno rozsvítí a opět sáhne po té neuvěřitelné knize a obrací její listy.

Kniha určitým způsobem vystihuje dobrodružství majitele knihovny, který ve svých knihám může objevovat další a další listy, které dříve přehlédl, nebo na ně už zapomněl. Na výstavě nemůžeme nechat návštěvníky, aby listovali všemi knihami a zažívali tak dobrodružství skutečného bibliofila. Ale zároveň nechceme vystavit několik knih vedle sebe v jedné vitríně. Jednotlivé detaily knih pak zanikají a knihy tvoří jeden splývající celek. Chceme v návštěvníkovi probudit onen pocit dobrodružství, kdy je mu většina sdělení skrytá, ale může je postupně objevovat. Výstavní bloky s množstvím malých nik, umožňují návštěvníkům postupně objevovat další a další stránky knih a zachovat tak pocit objevování pokladů a vzkazů zanechaných náhodně na stránkách v knihovně.